Přišel mě navštívit ON

24. listopadu 2008 v 22:14 | Deniska
Zase,pořád neustále,naši se pořád hádají,pořád,kdysi to už si ani nepamatuji byli ukázkový pár,pomáhali si,měli se rádi a na každém kroku šlo vidět,jak se mají rádi.

Ale pak se něco zvrtlo,prostě je to až neuvěřitelné,ale ze dne na den se začali hádat,

Myslela jsem si,že se to spraví,ale je to čím dál tím horší,každý někdy prochází krizí,ale tohle nebyla obyčejná krize,myslela jsem,no spíš jsem nedoufala,že by se to stalo,ale myslela jsem,že se rozvedou.

Pak by se,ale rozdělili,ale já nevím s kým bych chtěla být.

Abyste byli trochu v obraze,tak se jmenuji Karol a je mi 16 let,bydlíme svými rodiči a dvěma sourozenci,můj starší bratr už studuje,takže se ho tyhle problémy moc netýkají,ale je to ještě moje mladší sestřička,která má 11let,ona si to ještě moc neuvědomuje,ale já ano,sice by to byly dva roky,dva pitomé roky a pak bych se chtěla osamostatnit,ale i tak.

Teď sedím v pokoji,v mém rohu a zase,znovu,zase jsem se řízla,vím slíbila jsem to,slíbila jsem to Kat,už jsem svoji žiletku vyhodila,abych jí dokázala,že to zvládnu,pár dní to bylo docela v pohodě,protože mě kamarádi podporovali,kde se dá,ale teď ne,už to nevydržím,musím ,ano řízla jsem se,a cítím úlevu,ale jakmile otevřu oči všimnu si,že jsem to trošku přehnala a krev teče docela velkým proudem.Vzala jsem kapesník a utřela tu krev,teď jsem začala brečet.

Vím,že to nikdo,nikdo to nechápe,každý si řekne,přestaneš,když chceš,ale nejde to,je to úplně to samá,když někdo má třeba oblíbený řetízek,tak ho nosí pořád u sebe a když ho nemá,tak je nesvůj a nervózní,já když se říznu,tak s tou malou kapičkou krve odchází i bolest,jako by byla v mém těle a tím,že se říznu ji udám cestu kudy vyjít ven,tak strašně mi to pomáhá,nedokážu to vyjádři,je to prostě super.

Každý se mi snaží pomoct,ale nikdo,nikdo mě z toho nedostane,ani já sama to nezvládnu,nedokážu to,nechci,vím,že jednou skončím buď na psychiatrii,v nemocnici na přístrojích nebo….nebo jo nebo mrtvá,takhle skončím,vím,že dlouho už to nevydržím.

Dala jsem si hlavu do dlaní,ale když jsem ji zvedla,byl tam,byl,bylo to,vlastně nevím,kdo to je….

,,Kdo jsi???´´

,,Ty mě vidíš???´´řekl mladík.

,,Ano,proč bych tě neměla vidět???´´

,,Lidé mě nevidí,nikdy….´´

Karol se na něho dívala se zalíbením,je tak krásný,má světle hnědé vlasy,světlou pleť,přátelský pohled a….a ty oči,tak modré,jako nebe bez mraků,tak vlídné plné něhy,přátelství,pomoci a možná i lásky,to všechno jsem tam viděla,bylo to,jako bych se v nich topila,topila v nebi,jde to,asi ne,ale byl to takový pocit.Neustále jsem se na něho dívala,byl to tak krásný pocit dívat se mu do očí,kdyby mi někdo řekl,že je to možné nevěřila bych mu,ale ano je,je to překrásný pocit,takový jsem nikdy nezažila,opravdu nikdy,ani když se naši ještě nehádali,tak jsem nezažila hezčí chvíli.

Teď se už nezaměřuji jen na jeho obličej,ale postupně si ho prohlížím celého,i přes to je krásný.Ale….ne to se mi jen zdá.Ne…..vždyť on…..on má…..

,,Ty….ty…máš….no…jsi….´´,,Ano jsem anděl,jsem tvůj anděl.´´,,Můj?Já mám anděla,myslela jsem,že už mě opustil…´´,,Každý má anděla.I ty.´´,,A….a ty si můj anděl???´´,,Ano,já jsem ten tvůj anděl,byl,jsem a doufám,že tu vždycky s tebou budu,teda pro tebe….´´,,Cože,ty tu jsi,i když tě nevidím???´´

,,Ano,jsem tu a dívám se,vidím každý tvůj pohyb.i ten,co jsi dělala před chvílí…´´

,,Ale ty to nechápeš,já…..´´,,Chápu a nic ti nevyčítám…´´

,,Promiň….´´,,Ty se nemáš za co omlouvat.Promiň už musím.´´

,,Nechoď….ještě….´´

Tak dobře se mi s ním povídalo,tak dobře přicházel každý den,každý den,vždycky jsem se těšila na jeho příchod.

Bylo to super,fakt,nemůžu říct,že by se hádky mezi našima nějak zlepšily,ale spíš jsem si na to začala zvykat,teda tak trochu,no můj Anděl,jak jsem mu říkala,jinak se jmenoval Jirka,mi strašně pomáhal,nedokázala jsem vyjádřit,jak moc mi pomáhal,ale ano.

Po pár týdnech jsem se do něho bezhlavě zamilovala,tak strašně moc,že jsem to nevydržela a jednou večer políbila.,,Karol to bychom neměli…´´řekl na chvíli se odmlčel a pak můj polibek oplatil,bylo to tak zvláštní líbat anděla.

Potom už jsme se nescházeli za účelem popovídat si,poradit se,ale kvůli tomu,že jsme se měli rádi,přímo jsme se milovali,tedy doufám,že i Můj Anděl mě miloval.

Pak jeden večer nepřišel,nedělala jsem si s tím hlavu,protože jsem si myslela,že se jen vyskytl nějaký problém nebo se mu nepodařilo se,se mnou sejít,protože jsme se scházeli potajmu,nikdo to nevěděl a kdyby se to dozvěděl,bylo by s ním zle,tak jsem si říkala,že přijde další den,ale ani pak nepřišel,ani další den,po týdnu,jsem si sedla na postel a začala mluvit,doufala jsem,že ne jen pro sebe.

,,Můj Anděle,kde jsi,stalo se ti něco,bojím se o tebe,bojím se,že už se nikdy neuvidíme.Miluji tě strašně moc.Tak mi dej nějak vědět,prosím,prosím,chybí mi Tvé oči,ve kterých jsem se topila,Tvé myšlenky,které mi pomáhaly zapomenout na normální život,Tvá gestikulace,Tvé házení rukama,když jsi mi něco vysvětloval,Tvé křídla,které tiše zářila,Tvé srdce,díky,kterému jsem pochopila,že můžu milovat,chybíš mi celý,Tvé grimasy,Tvé úsměvy,Tvé polibky,Tvé sliby,že se zítra vrátíš,teď to nebyla pravda,Tvé touhy,Tvůj strach,že nás někdo objeví,Tvé rty,které mě vždy umlčely,když jsem měla nějaké námitky….tak sakra,kde jsi,má to být jako konec???Dobře,jak myslíš.´´

Vyběhla jsem ven jako splašená,běžela přes ulice do parku,tam jsem se zastavila a přemýšlela.Přemýšlela jsem tam tak dlouho,jak jen jsem mohla,pak už jsem měla v hlavě prázdno,nic víc,jen prázdnotu.

Pomalu jsem se temnými ulicemi blížila zpět domů,tam byl teď můj cíl,tam nikde jinde.

Pomalu jsem stoupala do schodů a když jsem vešla do pokoje,tak jsem uviděla to místo v rohu místnosti,kde nikdy nesvítí slunce,tam je vždycky stín,nikdy tam nedopadá sluneční paprsek.

Sedla jsem si a chytla do ruky plíšek,kterým to začalo,je to jen kus plechu,ale pro mě má takovou cenu,už víc,jak měsíc,jsem to neudělala,dala jsem slib,ale jemu….Mému Andělovi,ale teď,teď už tu není,už není komu bych něco slibovala.

Udělala jsem první řez a ucukla bolestí,jak to,jak to,že mě to bolí asi se hodně změnilo,ale dokážu to,vím to,tak jsem se odhodlala a řízla,prostě řízla,teď jsem se opřela o stěnu a hlavou mi běhali myšlenky a vzpomínky,vzpomínky,které jsem prožila se Svým Andělem,byly krásné.

Za několik desítek sekund mi začali těžknout víčka,tak jsem zavřela oči,věděla jsem,že za chvíli bude po všem,ale teď jsem jakoby z dálky slyšela hlas,hlas Mého Anděla.

Už ho slyším už se blíží konec,ale když otevřu oči zjistím,že ještě žiji.Sakra,myslela jsem,že už je konec.,,Proč jsi nepřišel.´´snažila jsem se ze sebe dostat.Díval se na mě,ale už neměl tak něžné oči a pohled tak přátelský,teď byl plný strachu,smutku,ale hlavně lásky,která nikdy nevyhasne.V mé srdci nikdy nevyhasne a ani v tom tvém doufám.

,,Nemohl jsem došli na to zjistili to,že se milujeme a zakázali mi se s tebou vidět,přidělili ti jiného anděla a já se už za chvíli budu starat o někoho jiného,nemohl jsem,ale proč jsi to udělala,tak řekni proč???´´

,,Já….já kvůli tobě po smrti se setkáme,přece si….si mi říkal,že z každého se….se jednou stane anděl.´´

,,To ano,ale…..´´,,Co….co ale.´´

,,Z někoho se stane anděl smrti,z jiného anděl jako já strážný,ale ti,co spáchají sebevraždu….´´

,,Co….co?´´snažím se ještě vyslovit,ale už cítím,že je příliš pozdě.

,,Milu…. miluji tě….´´řeknu a mé oči se zavřou,tep utichne,dech ustane,srdce zastaví.

,,Ti co spáchají sebevraždu,z nich se stanou padlí andělé,ti,co bloudí mezi životem a smrtí,mezi radostí a smutkem,mezi láskou a nenávistí,já se teď stanu taky padlým andělem,ale tebe už nikdy neuvidím,protože padlí andělé se nikdy nestřetnou,nikdy bloudí sami bez pomoci,ale už nikdy nikoho nepotkají,sbohem má lásko,nikdy nikdy na tebe nezapomenu,mé srdce přestalo být i s tím tvým,myslel jsem,že Anděl a člověk se milovat nemůžou,ale ty si mi dokázala,že ano.Miluji tě…sbohem´´

Tohle byla poslední věta pro Karol,i když už ji neslyšela on Její Anděl ji musel říct.

Potom se jeho sněhobílé křídla proměnily ve směsici hnědé,šedé a černé barvy,teď už nevypadaly,tak krásně a ani nezářily,teď to vypadalo,jen jako potrhané plátno,které někdo zahodil do kaluže a zničil.

Jeho modré oči,které Karol,tak milovala už nebyly,tak zářivé zhasly a to světlo v nich odešlo spolu s Karol.

Tak tahle skončil život Anděla a člověka,kteří se milovali,láska je silnější než cokoliv jiného na celém světě,takže i člověk se může zamilovat do anděla…..



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Flajda Flajda | Web | 24. listopadu 2008 v 22:18 | Reagovat

To je tak hezké.....přečetl jsem to jedním dechem...miluju Anděly...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama