Odpuštění

24. listopadu 2008 v 22:02 | Deniska
Odpusť mi slova, jež jsem Ti řekla,
odpusť mi činy, jimiž jsem Tě ranila,
podívej se na mě, vyslechni mě -
pochop mě!
Milovala jsem Tě víc než sebe,
a stále tomu tak je.
Snesla bych Ti modré z nebe.
Proč Tvůj odpor stále netaje?
Po zádech mě zebe
z odporu který z Tebe -
cítím.
To snad nebyla má ústa,
co Tě předtím proklela -
a zatratila.
To snad nebyly mé paže,
co mě od Tebe odtáhly
aby ses mě nemohl dotknout.
To jsem snad nebyla já,
kdo ze strachu utekl
před Tvým objetím.
Vím, jsi prokletý,
však já také
láskou k Tobě.
Neodcházej prosím!
Dej mi ještě šanci vše napravit!
Nevadí mi co jsi -
jen buď semnou…
Odešel.
Až teď si uvědomuji
tíži svých slov,
která jsem mu do tváře
beze studu vmetla.
"Ty zatracenče!
Jak ses vůbec opovážil
dotknout se mé čistoty,
vystavit mě svému zlu!
Nesahej na mě -
nikdy více,
neb přísahám
že na místě tě zabiji!"
Už se mě nedotkl,
ani slůvko ke mně neposlal,
pohledem uhnul.
A já -
já zatratila samu sebe.
Ani když mě chladné vody
láskyplně obklopily,
nedošlo mi odpuštění.
Stejně jsem v to nedoufala.
Zřejmě se o mé smrti ani nedoslechl -
odcházel
při zvuku mého jména.
Poslouchej prosím
alespoň píseň pobřeží,
v níž Tě stále žádám
o odpuštění.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama