Lucie

24. listopadu 2008 v 22:21 | Deniska
Procházela se městem. Jmenovala se Lucie. K zemi padá déšť, omývá ulice, stromy, tváře lidí. Těch si však nevšímá. Vzpomíná na kluka, kterého zahlídla v autobuse. Otáčel se a usmíval se na ni. Muela na něj pořád myslet. Ze zamyšlení jí najednou vytrhla něčí otázka :"Slečno, nevíte, kolik je hodin?" Samým údivem zůstala stát. Vždyť to je ten kluk, který se na ni otáčel v autobuse! Dali se do řeči. Za chvíli ji chytil za uku a zašeptal:"Hledal jsem tě dlouho, moc dlouho.." Sklonil se k ní a políbil ji. Od té doby spolu podnikali výlety do říše lásky a věděli, že je nemůže nic rozdělit.

Až jednou, když šla Lucie domů, uviděla ho po boku jiné dívky. Smáli se, ta dívka ho pak chytla za ruku a on jí dal pusu. Potom nastoupil do autobusu. Lucie zůstala stát na chodníku jak opařená. Když se probrala z největšího šoku, rozběhla se domů. Po tvářích jí proudem tekly sly.

Večer u ní doma zvoní telefon, probudit dívku, kterou navždy pohltil plyn z úmyslně puštěného hořáku, už však nemůže. Už jí nestačil říct, že ta holka po jeho boku byla jeho vlastní sestra.

Padá déšť, omývá ulice, stromy a tváře lidí. K zemi se snáší rakev s Lucií. Jejímu příteli padají slzy na bílou obálku, ve které je sotva viditelně napsáno:"Miluji tě, a snad proto tě opouštím. Tvá Lucie."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama